Katastrofa... Jsem znechucen, ponížen a uražen!
Teď Vám vylíčím, co mi ti dva experti zase udělali...

Začalo to kvůli tomu pánovi, co mě sem dotáhl. Prej Míla Vítek... Tssss! Měl by se jmenovat tyran a trapič chudáčků koníčků.
24.11. dopoledne přihasil s dětičkama, hodili na mě sedlo a jali se mě „trénovat“. Ze začátku jsem zkoušel svoje obvyklé triky jako třeba: sem nejdu, takhle chodit nebudu, budu se kroutit (prostě klasika). Tak to mi neprošlo, páč na mě vzali bičík a to jsem si to docela rychle rozmyslel...
Vystřídala se na mě panička i páneček. Moje štěstí bylo, že strejda Míla (chichi) vypadal jako robocop (má po operaci koleno a nosí ortézu - pozn. taťky), tak na mě nemohl sám – uf.
Pak už jsem se ale nechtěl ohýbat do prava – měl jsem toho dost...
Mílu teda napadlo šahat mi do tlamy a přej že mám ostrý zuby.
Všichni mi střídavě asi stokrát šahali do tlamy, aby se přesvědčili, že mám („  FAKT, NO JO „) ostrý zuby... Tak nejsem chudák?

Jenže to jsem ještě netušil, co na mě vymyslí...

Chvíli se nic nedělo a tak jsem nabyl dojmu, že na ty zuby zapomněli. Tak jako žralo se mi blbě, to je fakt. Macecha panička dokonce tvrdila, že jsem pohublej – mám prej sennej pupek, ale prdel žádnou ( není trochu drzá???).
Ale při slovech brousit zuby se mi stejně ježil ježek...

Nicméně 10.12 se to stalo.
Taková zrada. Už je nemám vůbec rád.
Jistě, že přijela... Zubařka...

Přijeli v neobvyklou dobu – v jednu po obědě (už jen ten fakt, že mě votravujou po obědě mě nakrknul) a to bylo divný. Flákal jsem se zrovna po výběhu a macecha už z auta se mi smála, že mám počkat, co mě čeká (je blbá).
Za půl hodiny dorazila ta zlá paní a pak už to nabralo grády. Dotlačila si na mě vozíček s různejma ošklivejma věcma. Nejdřív mě píchla do krku, což jsem jí ještě odpustil a snášel jsem to celkem dobře – až se macecha divila! Jsem snad nějakej chlap, ne?
Pak jsem z ničeho nic začal klimbat. Opřel jsem se zadnicí o stěnu a hlavou o pánečka. Nejdřív mě takovou vrčící věcí (ele. bruska – poz.macechy)  a šoupali mi s ní po zubech. Potom mi nahmátli dva (DVA!!!) vlčí zuby a vyškubli mi je... No, asi jim to bylo málo a vyrvali mi ještě jeden mlíčňák.
Tak jako já jsem skoro spal, takže mi to bylo šumák...
Když už jsem se trochu probíral, dávali mi cukříček a pořád mě hladili. Ale to nejlepší přišlo na konec – zubařka jim řekla, že tejden nesmím mít udidlo v hubě!

Huráááááááá! Spravedlnost existuje :-)