Z deníčku pubertálního koně

Už dlouho jsem nikoho nevyklepal...
Teda jako já dělám, že sem hodnej, ale nejsem! Přecejen sem ňákej ten podílovej plnokrevník...Macecha říká, že jsem 82% plňas, ale já nevím, co to je a tak si to pro sychr beru osobně!!!

Jo a mimochodem - tuhle macecha vymyslela novou přezdívku! Rychlokopytník! Hahááá, hrozně vtipný...Větší blábol sem ještě neslyšel, ale máti si myslí, že je to ohromě komediální a asi 10 minut v kuse se tomu smála...Bohužel sama...

Takže sem si řek, že bych mohl pro změnu sklepnout macechu, když tatínka jsem schodil už dvakrát...(muhehehe-smích šílenýho koně).
To jsme se takhle jednou vydali na vejlet do horního lesa s Mercedeskou a se Sonetou.Obě jsou plnokrevníci a taky mi to dávaly sežrat, sůvy jedny! Pořád mi zdrhaly a to i v kroku...Tak jako já se vlek, žejo, co se budu obtěžovat, když se tam dá dojít i pomalu!
Mno, v klusu sem se celkem nechytal a ani mě to nijak netankuje-si v klidu du 100 metrů za nima...třebas...

Ale pak sem se nějak rozhejbal, protože macecha mě dusila v klusu, že prej musim nasvalit, nebo co. Tak sem se zahřál a najednou se mi chtělo běhat! Moc běhat...
Dojeli sme na louku a tu louku vždycky cváláme. VŽDYCKY! Macecha sice vyhrožuje, že to jednou musíme vylézt i v kroku, ale kecá. Tam to ty dvě odpálili, že se za nima zaprášilo. Tak jsem se nechtěl nechat zahambit vod ženskejch a držel sem se těsně za nima...s vyplazenym jazykem, ovšem...
V tu chvíli mělo bejt matce divný, že klušeme i po tý cestě z louky...jo, tý, co je zarostlá stromama. Jenže macecha se tlemila, asi jí přišlo zábavné, že jí vetvě mlátí přes ksicht...ehm...
Mno a potom jsme doklusali na tu cestu směrem ke stromu...
Tam jsme nacválali a za kobylama se opět zaprášilo. Já se držel! Dělal sem dlouho šlušnýho koně a i když sem šel trochu frišněji, furt jsem pěkně cválal.

Jenže pak přišla do cesty louže.
Tak jako to do ní mám skočit?? Sem jí musel přeskočit, co na tom, že v plným kentre...? V maceše hrklo a začala na mě syčet. To dělá vždycky, když chce, abych zpomalil. a pak sem jí slyšel mumlat, že jako musí zaručeně spadnout. No bodeť, to je přece účel, ne?
Ale já jinak neslyšel. To syčení... Najednou sem nějak vohluchl, nebo co...:-) A jak jsem byl v tom skoku (macecha tvrdí, že byl aspoň 7mi metrovej-ovšem kecá, byl jen 5ti metrovej), tak jsem tam po dopadu hodil ještě tak tři kozly...
A macecha opět začala mumlat, že TEĎ už musí určitě spadnout...
Pak sem tomu teprv nasadil grády! Natáh sem se a natáh sem to :-) Cválal sem jak o život a maceše tekly slzy proudem a krajina se slila do jedné zelené čáry nahoře a černé čáry dole...
Pomalu - teda vlastně rychle - se blížil strom a náměstí. Matka začala hystericky brzdit, syčet, nadávat, ale nic naplat. Dokonce mě vzala za držku, ale vydržel sem to. V plným kentre sem se vřítil na náměstí, vzal sem to smykem kolem toho stromu, že macecha mohla počítat kůrovce a pak sem vlítnul na cestu do protisměru. Chtěl sem běžet dál, ale to by se macecha už asi nervově zhroutila, tak sem se na to vyprd...
Frrrk - to sem se ale pěkně proběhl :-D
Cesta zpět už proběhla v klidu, bo sem se krapet unavil a taky kdo by furt chtěl poslouchat ty macechy kecy, jakej sem debil, že sme se mohli zabít oba...
Bláblá...

Muhehe-to fakt žeru .-)