Sem dlouho nepsal...

Naposledy jsem vypracoval unikátní seznámek. Dnes je třeba si postěžovat zase trochu na ty důry a můry a sůvy...

Takže. Potom, co sem vyklopil fotříka do kytiček se začali dít věci! Tak jako řikal sem si, jestli to byl dobrej nápad. No a nebyl... 

Moje odporná macecha si na mě vzala pomoc. Prý toho má hodně v práci (šmarjá, tak ať tam neleze, ne?) a nestíhá sem jezdit a já prej mám ještě pozůstatek mánie z Radonic – což má mimořádně pravdu. Tak se na mě vrhla teta Zuzka...

Tak možná bych měl asi říct taky něco o tom bejvalym ustájení. 
Vono to tam jako nebylo úplně blbý, ale macecha je stará známá firma, tyranka jedna, takže mě tam zevlovat nenechala! Mě se tam zezačátku docela líbilo – sice mě šoupli do boxu, na což sem jako nebyl úplně zvyklej, ale chodil sem aspoň do výběhu na dopoledne. Odpoledne přikvačila macecha a šli sme jezdit ven nebo na jízdárnu. 
Jenže pak se to maceše nějak pokravilo v práci a musela tam bejt víc než chtěla...a to už začala bejt i zima a tma a macecha nestíhala chodit za světla. No, a pak zmrznul výběh... A jízdárna... Takže sme úplně utřeli a začalo to bejt docela hustý! Matka psychopatka chtěla, abych chodil na celý dopoledne do výběhu, ale najednou to nešlo, protože prej se tam musejí vystřídat všecky koně – že jako po jednom. To teda nechápu, bychom se snad nezabili, ne? Hala byla totálně zasekaná kurzistama a navíc je naprd, páč kůň velkej jako já se tam sotva uprdne. No, sečteno a podtrženo – trčel sem skoro celý den v boxe!!! Ráno mě teda šoupli na hodinu (!) do výběhu ( to si macecha hystericky vydupala) a večer, když jí pustily z tý práce, tak mě tak akorát vyčistila a jela. Někdy sme chodili na lonž, ale zamrzlá jízdárna je na nic. 
A tak sem začal trochu vyvádět – škubal jsem se, plašil sem se, škrtil sem se na vazáku, otejkaly mi taky nohy mimochodem, vzpínal jsem se, kousal sem, kopal sem,nechtěl sem se nechat nauzdit, šklebil sem se imrvére... A když jsme se nějakym omylem dostali přecejen na halu, tak sem dělal moc, MOC velkej bordel, že bylo slyšet, jak maceše strachy cvaká prdelka...

No, matka, sama psychopatka, nalezla pochopení a usoudila, že už to dál nejde a že sem největší chudáček koníček na světě a začala hledat jiný ustájení... 
Jak to dopadlo už víte, to už sem popsal. A tak sem tady, v Liblicích :-)

Tak to abyste měli představu, jakej sem byl ošklivej koníček. Po tom, co sme se přestěhovali do Liblic sem ještě trochu zlobil. V boxe sem se šklebil, nechtěl sem se nechat čistit. U jídla sem se hrózně šklebil a startoval a nikdo na mě nesměl šahat. Tak jako co kdyby mi to chtěli sežrat!!!!!! Nakonec sem pochopil, že mi to nesežerou... 
Zuzka mě i pořád otravovala s nasazováním uzdečky, až sem přišel na to, že to uši nežere a že i po nasazení uzdečky zůstaly na hlavě – tak aspoň že tak!

A potom se moje zlá macecha domluvila s macechou od chudáčka Rebíčka, že mě bude taky jako jezdit. Ty voe, kolik jich na mě jako bude lozit? Snažil sem se jí taky sesypat, ale nedala se. Snažil jsem se vzpínat, uskakovat a k ničemu. Zuzka se nedala a jezdila dál... 
Po nějaký době jsem přišel na to, že je lepší, když žádnej bordel nedělám – jednak je to marná snaha a druhak si to aspoň venku docela užiju. Chodím rád do lesa, tak je to super – všude cestičky, kde se dá cválat, louky, nikde ani noha, pohodička :-) 
Moje vlastní matka si to potom nějak vošéfovala v práci, že jako končí ve dvě, takže za mnou jezdí častějc. Takže se docela často dostanu ven, protáhnu se a je pohodička :-)

Ale občas je taky trochu potrápim, třeba minule sem s máti vzal kramle – to aby nevyšly krasomily ze cviku! :-D