Jéééžiší, už sou zase tady. Konec zevlování... aspoň že dovalili ty dobrý křupky – budu dělat hodnýho... mrk mrk, čuch čuch, blíz... Zabírá to, hehe, sypou křupky a myslej si, že mě dostali!
Tseee, to tak :-)
Jen mě pějně vyčistěte. No, ještě tady – na zadku... Dělejte, to je doba... Já už chci jít ven.

Venku je pěkně.
Panička mě vzala na vodítko a šli sme to tu vokouknout.
Pěkně jsem vočuchal výběh, kruháč, pokadil jsem cestčku – to aby se holka nenudila (hehe, to sem ftipnej, co) – obvzlášť se mi líbilo kolbiště, takový pěkně uhrabaný... klus, klus, hop, skok.... no, už neni tak pěkný – sou v něm ňáký rejhy vod kopyt, bo co (hehe, já sem tak ftipnej)

A ta hala! Sem tam nakouk a chodili tam sousedi ze stáje, s takovejma lidma na hřbetě, chudáci. Sem se rozhod je pozdravit. Haló, to sem já, Inouš... íííhahá... ježíš, ženská, co mě zase škubeš za vodítko? Jak tam nepudeš, to teda pudu!

Hm, tak ne, počkej, to vám vrátim!