Rodinná idylka hadr, fakt...

V neděli se dovalili, mamka, taťka i to otravný psisko. Počasí bylo nechutně pěkný a oni dostali nápad jít ven.

Jenže to bych nebyl já – nejchytřejší chudáček koníček na světe, abych něco nevymyslel. No a pořídil jsem si oteklou zadní nožičku, abych nemusel makat. Otok, to nic není – to vám jenom chladí a vodí vás chvíli po dvoře (což je teda dost vopruz) a dají pokoj.

Jenže to by nebyla macecha – zlá a krutá (nejkrutější!)... Prokoukla moje triky a že prej to mám z toho flákání a nebo z toho, jak kopu při krmení do zdi. Bohužel, je to moje chybka.

Nejdříve se teda docela vyděsila, páč jednu nožičku mám nateklou od korunky po kloubek a docela hřeje a tu druhou jen spěnku. Tak mě to chladila, dokonce zavolala i stájnici Věru, což je budoucí trapička koníčků, čili vetka, aby se na to koukla. Ta zrádkyně mě v tom nechala a řekla, že to nic není... Chápete to? A pak přišla ta osudová – zapomněl jsem kulhat! Takže to bylo v pytli – vyčistili mě, hodili na mě deku a šlo se na procházku.

Naštěstí ne pod sedlo, to se neodváží. Tak mě vzali na lonž – asi aby mohla pořádně vorat držkou pole, až jí povleču, hehe :-) Vzali toho smraďocha psího a šlo se na louku. Tam jsem se chvíli pásl a pak mě vlekli do lesa. Dal jsem najevo značnou nelibost, že mě tahaj od trávy a dělal jsem kraviny. Jako von je ten les stejně mikro, ten se vobejde za pět minut, tak co by tam chtěla nacvičovat, že jo?!

Zpátky na louku jsem šel slušně a tak jsem si vysloužil dvakrát klusání po obvodu. Nejdřív jsem se lepil na macechu a snažil se vzít kramle, ale dostal jsem dloubanec do plece vostrým lokýtkem, a tak jsem toho radši nechal.

Pak mě konečně nechali chvíli pást a zlej taťka trénoval toho jejich smetáka. Po očku jsem je pozoroval, vono to pořádně nejde, když je jeden línej zvednout hlavu od trávy...

To vám je tak blbý zvíře! Taťka odhazoval klacky a ten trouba pro ně chodil a nosil je zpátky a ještě se tím bavil... Tak jako proč ty klacky nosí zpátky, když voni je zahazujou? Tak snad je asi nechtěj, ne? No fakt blbý zvíře...

Pak už se šlo domu a žádný drama už se ten den nekonalo – ještě mi na nožičku lili studenou vodu, vyčistili mě a šoupli domu.

Koukal jsem nešťastně, jako největší chudáček koníček a tak jsem si vysloužil i druhou večeři.

Jsem mazanej až hrůza:-)