Tyjo, tak neuteklo ani 24 hodin a už tu zase byli.

Od rána jsem zevlil ve výběhu. Paráda, po snídani rovnou ven, kde mám naservírované seno a kámoše za štípacím špagátem. A oni mi to takhle zkazili... Vyčistili mě a vlekli mě ven.
Kolem medvěda. Je divný, že medvěd štěká, že jo?
No nic, venku jsem dělal hodného koníčka, ale bavilo mě to jen asi pět minut, než jsme došli ke kanálu. Samozřejmě jsem ho odmítal překročit! Tak jako kanály maj bejt malý a kulatý a ne přes celou silnici... Nakonec jsem ho přeskočil, páč jsem měl ještě na výběr projít smrkem...
Po cestě mě dostala jen neobvyklá modrá krabička na tyčce. Macecha na mě ječela, proč se bojim krabičky, ale tak jako co má co bejt modrá krabička na poli!
Pak mě vyplašil ten jejich stupid dog, když pomateně vyletěl z křoví. Tak jako to se ale lekla i macecha, takže na můj infarkt nikdo nedbal...
Pohodová procházka sem tam zpestřená caplovačkama a úskokama se zdramatizovala, když taťka s čoklem odešli hledat poklad. Nechápu to, co je poklad, ale prostě zalezli do lesa a já s macechou jsem musel držet stráž na cestě. Co si myslela, že budu v klidu čekat, když není co žrát? Chvíli jsem chroustal starou trávu, ale brzo jsem se nudil a začal se točit, poskakovat a jako trošičku se vzpínat. Macecha zhysterizovala a ječela do lesa, ať se vrátěj. Pak jí napadlo se mnou chodit sem a tam... Po pěti minutách mýho úpornýho kravení. Není moc bystrá.

Rozhodl jsem se, že budu hodný chudáček koníček a po cestě zpět jsem byl v klidu. Jinak by jí kleplo a kdo by mi vozil mrkev...