Máme naše páníčky rády. Starají se o nás, krmí nás, jezdí s náma k doktorovi, když nám něco je ....

Chceme jim to oplácet, třeba pomoct s výměnou podestýlky.
Bydlíme v takové ohromné bedně. No, zas tak ohromná není, mohla by mít tak 20 x 20 metrů, to by bylo žůžo.
Takže máme takovou bílou bednu a v ní domeček a balkónky a můstky.
A dole na zemi je taková kukuřičná drť a do ní chodíme čůrat. Většinou.

Jednou jsme zjistily, že ta drť se dá odhrabat a pod ní jě něco bílého. Jsme hlodavci, tak jsme to bílé chtěli prozkoumat. Chvíli jsme do toho kousali, podařilo se nám prohlodat dírku a dostat se ven na procházku. To bylo skvělé :-D
Akorát páníčkové přišli moc brzo a zase nás stčili zpátky ...
Ale ten roh si pamatujeme a zkusíme ho znova prozkoumat. I když nám teď na něj navalili domeček a větev.

Včera jsme už přemýšlely (teda spíš já, Mimi lítalo po kleci a koukalo, co by kde vyvedlo ...), že tu podestýlku už máme nějak dlouho.
Jednou jsem se dívala, jak to páneček dělá. Sice je velikej a silnej, ale musel tu megabednu celou vzít, zvednout a vysypat.
Tak jsem ještě chvíli špekulovala a vymyslela jsem, že mu pomůžu.
Že pro něj bude lepší, když tu drť bude moct vysypat ven dírkou v rohu tý naší bedny ....

Chvíli jsem to vysvětlovala Mimi, tak to pochopila jako náramnou zábavu a pustili jsme se do práce.
Odvalily jsme domeček, odtáhly větev, odhrabaly drť až na podlahu a začly hlodat.
Za chvíli už díra vypadala slibně. Mimi byla ale nějaká rozjetá a ochutnávala i tu modrou chlupatou věc, která je pod bednou. Pak už byl tvrdej beton, tak jsme toho nechaly.

Hrozně jsem se těšila, až přijde páneček, že mě pochválí jak mu pomáhám.
On místo toho celý zrudnul, naskočila mu žíla na čele a křičel na nás, že nás spláchne do záchoda a pustí do kanálu a co jako má dělat s dírou v koberci uprostřed pokoje.... :-(
A maminka mi pak dokonce naplácala .....

Tak nevím, takhle vypadá vděk za snahu pomoct .... ?