Původ:
Potkan, neboli latinským názvem Rattus norvegicus, má původ na asijském kontinentu. Nevíme přesně, odkud potkan pochází, pravděpodobně je však jeho domovem krajina, kde dosud žije volně, bez člověka, totiž východní Asie. Tam žijí potkani dodnes v rozsáhlých bažinách, daleko od lidských sídlišť.

Zoologie:
Potkani jsou našimi největšími myšovitými hlodavci. Délka jejich těla (bez ocasu) může dosahovat až 27 cm a mohou dosáhnout hmotnosti okolo půl kilogramu. Zbarvení hřbetu je šedohnědé až hnědé, břicho je žlutošedé až šedé.
Potkan je zvíře synantropní, neboli, jeho život je vázaný na člověka. Také u nás je jejich výskyt téměř výhradně vázán na lidská sídliště, žijí v lidských obydlích a v jejich okolí. Nejraději mají přízemní části budov, sklepy a prostory pod podlahou, nikdy trvale nežijí ve vyšších patrech a na půdách jako krysy. Za ideální životní prostředí považují potkani vlhká místa, jako jsou kanalizace nebo břehy potoků, protékajících lidskými osadami. Nejčastěji na podzim a v létě podnikají i delší cesty podél potoků, stok, kanálů i řek a tak se šíří z vesnice do vesnice a často i na odlehlé samoty, na horské chaty a podobně. Obvykle se však nevyskytují v nadmořské výšce vyšší než 1500 m.n.m.

Sociologie:
Potkani žijí ve větších rodinných společenstvech, která mohou zahrnovat až stovky jedinců. Jedinci v rodině se poznají podle pachu a pokud se na revíru daného společenstva objeví jiný potkan, který nemá charakteristický rodinný pach, je považován za vetřelce. Celé společenství obývá společný revír, každý jedinec se za normálního stavu pohybuje v rozmezí 30 - 50 m a velikost teritoria obyčejně nepřesahuje 300 m v průměru.
Uspořádání v rodině není volné. Je zde vytvořena přísná sociální hierarchie. Vůdčí postavení si musí samci mezi sebou vybojovat.
Potkani jsou všežravci nenároční na potravu. Průměrně spotřebují 20g potravy denně. Živí se obilím, krmivem domácích zvířat, různými lidskými zásobami, aktivně loví drobná zvířata jako jsou jiní hlodavci a ptáci, nepohrdnou ani ptačími vejci nebo bezobratlými živočichy. Potkani dokáží škodit i na farmách, kde loví mláďata hospodářských ptáků (kachňata, kuřata) a pokud trpí nedostatkem krmiva, dokáže zabít zvířata až do velikosti králíka.
Potkani jsou zvířata společenská. Jejich společenské uspořádání se označuje jako uzavřená neanonymní societa. Co to ale znamená: Societa je pojmenování pro skupinu jedinců, kteří mezi sebou vytvářejí určité sociální vztahy. To, že je tato societa uzavřená znamená, že do ní nemohou volně přicházet cizí jedinci a stávat se její součástí. A neanonymní značí, že se jedinci v této societě navzájem znají. Velikost takové society je rozličná, někdy může dosáhnout až několika stovek jedinců.
Členem society se potkan stane tím, že se v ní narodí. Příchod nového (cizího) jedince je velmi problematický. Pokud se budeme bavit o potkanech ve volné přírodě, pak nový jedinec nemá šanci do existující society proniknout. Všichni jedinci mají charakteristický rodinný pach, kterým se navzájem poznávají. Pomocí pachových látek si také značí své teritorium, aby případní nezvaní hosté věděli, že toto území je již zabrané. Cizí potkani se pak teritoriu cizí society vyhýbají. Pokud však z nějakého důvodu cizí jedinec přeci jen vstoupí do teritoria jiné society, je okamžitě vyhnán. Pokud by nezareagoval na hrozby domácích jedinců a neutekl by, byl by okamžitě napaden, v horším případě i zabit.

Etologie:
U domestikovaných potkanů byl tento teritoriální pud do značné míry potlačen a proto se nový jedinec ve většině případů do society začlenit dá. Ne vždy je to však možné a záleží zejména na povaze dominantního potkana. Pokud nového jedince příjme on, přijmou ho i ostatní.
Potkani patří mezi tzv. "kontaktní druhy", tzn., že vyhledávají tělesný kontakt s jedinci svého druhu. Při spánku se potkani seskupují "na jednu hromadu", přičemž je jedno, jak vysoce postavení jsou jedinci, kteří onu "hromadu" tvoří.
Máte-li doma více potkanů, jistě víte, že se velmi rádi shlukují, a leží-li každý jedinec zvlášť, nikdy nespí hlubokým spánkem, ale pouze podřimují a na každý sebemenší podnět okamžitě reagují. Pokud však spí pohromadě, většinou doopravdy spí a to hlubokým spánkem. Často se stává, že pokud máte malý úkryt a hodně potkanů, po zvednutí tohoto úkrytu se potkani doslova "rozsypou".

Potkan versus krysa:
Většina lidí si dodnes plete potkana s krysou, ale ať už jsou si podobní jakkoli, jsou to dva rozdílné druhy. Pro přehlednost jsou údaje o potkanovi a kryse uvedeny v tabulce.

Anatomie:

Zuby:
Potkani nemají špičáky a třeňáky neboli premoláry. Mají pouze 4 řezáky (které se u hlodavců nazývají hlodáky) a 12 stoliček. Zuby jsou hypselodontního typu, tzn., že neustále dorůstají. Rychlost dorůstání je závislá na typu zubu. Hlodáky dorůstají asi 1 cm za měsíc, naproti tomu rychlost růstu stoliček je velmi malá. Povrch řezáků je kryt cementem, pouze na vnější straně se nachází zubní sklovina (nejtvrdší část těla), díky níž se hlodáky obrušují dlátovitě a zůstávají tak neustále ostré. Protože rychlost dorůstání zubů je ohromná, je nutné je neustále obrušovat. Za normálních podmínek potkanovi zuby nikdy nepřerostou, protože se sám stará o to, aby zůstávaly v ideální délce. Buď ohlodává rozličné předměty, nebo prostě tře zuby o sebe - onen nepříjemný skřípavý zvuk. Stoličky jsou kryty celé zubní sklovinou, mají 2 kořeny a jejich žvýkací plocha je hrbolatá. Mezi řezáky (hlodáky) a stoličkami je velká bezzubá mezera zvaná diastema. Zubní vzorec potkanů je: 1 0 0 3 / 1 0 0 3. Horní a dolní čelist potkanů je rozdělená a proto se úhel, který mezi sebou svírají hlodáky horní a dolní čelisti může měnit. Hlodáky se proto občas mohou zdát "křivé".

Trup:
Páteř potkanů tvoří 7 krčních, 13 hrudních, 6 bederních, 4 křížové a 27-30 ocasních obratlů. Křížové obratle srůstají v křížovou kost, na hrudní obratle se silnými trnovými výběžky navazuje 13 žeber, z toho 10 pravých (jsou připojeny k hrudní kosti). Žebra mají hřbetní část kostěnou, břišní část tvoří zvápenatělá chrupavka.

Trávicí soustava:
Trávicí soustava začíná ústní dutinou - v té je zajímavý zejména jazyk, který má na své spodní straně dvě do hloubky se táhnoucí uzdičky. Většina savců - včetně člověka má uzdičku jen jednu. Můžete se to ověřit, když si šáhnete na spodní stranu jazyka. V místě Diasemy (mezera mezi hlodáky a stoličkami) se nachází kožní záhyb - jakási vráska, která slouží k uzavření ústní dutiny. Když potkani hlodají, ústní dutina za hlodáky se uzavře a hlodaný materiál tak nemůže být nechtěně spolnut.
Na ústní dutinu navazuje hltan, jícen a žaludek. Potkani mají složitý jednokomorový žaludek - to znamená, že část žaludku je bez žláz. Žaludek je značně roztažitelný - po svém naplnění se může roztáhnout až na 4 - 7 cm. Další zvláštností potkanů je, že přes záhyb mezi jícnem a žaludkem nemohou (podobně jako například kůň) zvracet. Maximálně mohou něco vyvrhnout z jícnu, ale jakmile se potrava dostane do žaludku, už nemůže být vyzvrácena. 
Ze žaludku jde potrava dál do tenkého střeva. To je asi sedmkrát delší než je tělo a skládá se z dvanáctníku, lačníku a kyčelníku. První úsek tlustého střeva je slepé střevo (dlouhé 6-9 cm) následuje tračník a konečník.
Na játrech potkanů chybí, stejně jako u koně, žlučový měchýř.

Smyslová soustava:

Čich:
Čich je pro potkany velmi důležitý smysl nejen při hledání potravy ale i při hledání partnera nebo při rozpoznávání jednotlivých členů rodiny. Čich začíná perfektně fungovat cca od 20 dne života a dokáže rozpoznat i nepatrné odchylky. Velkou výhodou pro život v okolí řek a rybníků je možnost zavřít nosní dírky. Pokud se potkan potápí, nosní dírky se uzavřou a voda nemůže do nosu vniknout.

Chuť:
Stejně jako člověk rozpoznávají potkani 4 základní chutě - sladké, slané, kyselé a hořké. I když to většinou není pro jejich zdraví iedální, potkani preferují sladkou chuť.

Hmat:
K prozkoumávání okolí hmatem slouží hmatové vousy, díky kterým jsou potkani schopni se orientovat i v absolutní tmě. Vousky jim pomáhají například při rozhodování, zda je prostor, do kterého se chystají vběhnout, dostatečně široký, aby se jím protáhli. Hmatové vousy jsou tak výkonné, že jsou schopny zaznamenat i menší pohyby větru.

Sluch:
Sluch je stejně jako čich velmi důležitým a velmi dobře vyvinutým smyslem. Uši potkanů jsou velmi pohyblivé. Prostým natočením ušního boltce proti směru zvuku mohou potkani zachytit i ty nejmenší zvukové záchvěvy. Potkani slyší i ultrazvuk pro lidské ucho neslyšitelný. Potkaní sluch je schopen zachytit a rozeznat zvukové frekvence až do 70 kHZ (některé zdroje uvádějí dokonce i 80 kHz). Jen pro srovnání - člověk už neslyší frekvence převyšující 23 kHz. Většina potkaního "rozhovoru" probíhá právě v ultrazvuku a proto se majitelům potkanů zdá, že jejich miláčci jsou velmi "tišší". Není tomu tak - pouze člověk není schopen jejich pískot slyšet. Některé (pro člověka vysoké) zvuky jsou pro potkany nepříjemné - například kvičení morčat, nebo píšťalky pro psy. Pokud má člověk potkany, v žádném případě by neměl tyto píšťalky používat. Může tak svému potkanovi i ublížit.

Zrak:
Zrak je nejslabším potkaním smyslem. Nejen že oči nejsou tak pohyblivé jako oči člověka, ale navíc i obraz, který potkanovi zprostředkovávají, by člověk asi považoval za neostrý. Také prostorové vidění je velmi omezené. Na sítnici potkana se navíc nenacházejí žádné čípky, které umožňují barevné vidění. Jsou zde přítomny pouze tyčinky, ty jsou ale velmi dobře vyvinuty. Potkan je proto sice barvoslepý, ale a druhou stranu je poměrně dobře uzpůsoben k vidění ve tmě. Albíni a barevné formy potkana s červenýma očima mají zrak ještě slabší než jejich černoocí druzi. Pozor se také musí dávat na prudké světlo. To může oči albínů (a ostatních červenookých potkanů) nenávratně poškodit.

Dýchací soustava:
Dýchací soustava začíná dutinou nosní a pokračuje přes hltan a hrtan do průdušnice, průdušinek a plic.Dýchací soustava je u potkanů velmi citlivá a různé formy respiratorních (dýchacích) obtíží. Infekce dýchacích cest, které nejsou včas léčeny, mohou přejít i na plíce a v krajním případě může dojít až k zápalu plic a následně až k smrti potkana.
Zvláštností potkana jsou jeho plicní sklípky neboli alveoly, tedy místo, kde se do krve dostává kyslík, ty mají svou stěnu silnější než ji mají alveoly v lidských plicích.Potkan se nadechne asi 125 krát za minutu v závislosti na věku, okolní teplotě a tělesné aktivitě.

A ještě ocas:-)
Ocas potkana má několik funkcí. Potkani mají celý povrch těla osrstěný a tedy dobře tepelně izolovaný. Proto používají ke svému ochlazování právě ocas, na kterém je chloupků jen poskrovnu. Proto - pokud si pořídíte bezocasého potkana - pamatujte na to, že toto zvíře nemá možnost regulovat svou tělesnou teplotu a nevystavujte ho vysokým teplotám - mohlo by to pro něj mít fatální následky. Kromě udržování tělesné teploty je ocas potkanů důležitý i pro udržení rovnováhy. Potkani ocas sice není příliš ohebný, ale přesto ho potkani dokáží do určité míry ohnout či obtočit kolem předmětů a snáze tak udržet rovnováhu. Potkaní ocas je velmi křehký a není schopen udržet váhu celého potkana - proto potkana v žádném případě nezvedáme za ocas. Nejen, že je to pro něj nepříjemné, ale navíc by mohlo dojít k jeho přelomení nebo k vysvlečení kůže. Takovýto úraz může být pro potkana velmi nebezpečný.

Prameny:
http://bebecha.wz.cz
Laštůvka, Z. a kol.: Zoologie pro zemědělce a lesníky, Brno, Konvoj 2001, 267 s.
Marvan, F. a kol.: Morfologie hospodářských zvířat, Praha, Brázda 1998, 328 s.
Nejedlý, K.: Biologie a soustavná anatomie laboratorních zvířat, Praha, SPN 1965, 636 s.
Popesko, P., Rajtová, V., Horák, J.: Atlas anatómie malých laboratórnych zvierat 2, Bratislava, Příroda 1990, 253 s.
Toman, M. a kol.: Veterinární imunologie, Praha, GRADA Publishing 2000, 416 s.
http://www.ratside.de/menu/sitemap/sitemapidx.html
http://www.rattenparadies.com/html/anatomie.html

Všechny informace a fotografie uvedené v tomto článku jsou čerpány z bebecha.wz.cz se souhlasem autorky – tímto jí děkuji... :-)