Na začátku jsem to teda moc nechápal.
Ono vůbec je pro psa těžko pochopitelná spousta věcí, které ti mí páníčkové vyvádějí ....
Třeba v zimě. Najednou přinesli (nevím odkud, bo široko daleko takový les není) strom.
Pořád ještě dobrý ... Pak ho načančali růzejma zajímavejma věcma, říkal jsem si fajn, bude legrace, budu to tahat dolů, ale ouha, zakázali mi to.
Pak se něco složitě vařilo, nakonec se vyfikli do gala, zasedli k večeři, mě naštěstí dali taky něco dobrýho :-)
Abych vás zbytečně nenapínal, zlatým hřebem večera byla hromada věcí zabalenejch do barevnejch papírů. Tady už tazačalo bejt zábavný, protože oni ty papíry začali trhat a já jim konečně moh začít pomáhat. Vdycky, když z něčeho servali ten papí, tak zajásali, dali si pusu a hned se vrhli na další.
Krom tahání a trhání papírů mě tahle hrazačala bavit o to víc, že v jednom z těch balíčků byla schovaná i voňavá kostička pro mě :-D
A nakonec mamka vylovila jeden placatej balíček a že prej je pro mě i pro páníčka. Tak jsme společně ten papír servali, ale docela mě zklamali. Byl tam zabalenej zase jenom nějakej papír. Taťka z tohy byl celej uvytržení, ale po pravdě, ani to moc vábně bevonělo a do tlamičky mi to stejně nepučili. Sice do mě pořád něco hučeli něco vo poukazu a horách a vejletě a kdesi cosi, ale mě to teda hlava nebrala. Když se to nedá pokousat tak to není nic zábavnýho :-( Už aby bylo zase venku teplejc a začali jsme někal jezdit, tahle zima, nebo jak tomu říkaj, zatím není nic moc ...

Dlouho nic a pak se zase začaly dít divný věci.
My máme doma docela providelnej program, na kterej jsem si už zvyk.
Jeden den je se mnou mamka vždycky od rána do večera. Taťka se ráno vyfintí, sice míň než obvykle, a vyrazí pryč. Mamka pak chvíli běhá po bytě s tou divnou hučící věcí, pak s hadrem a pak se většinou jede za tím plesnivým šklebícím se rychlokopytníkem.
Pak nás tam vyhmát taťka, naložil do svýho auta a vyrazili jsme.
Většinou tu cestu domů prospím, protože bývám unavený z toho lítání kolem koňa, ale tentokrát jsem si všim, že ta cesta už trvá nějak dlouho..... A venku se začaly míhat věci, které jsem zatím neznal ....
Nakonec jsme zaparkovali před nějakým barákem, vykopli mě z auta, vystěhovali všechny věci z kufru do takovýho malýho pokoje a roztáhli mi tam deku na spaní a moje misky.
Aha, řekl jsem si, zase nějaký nablblý výlet, kde bude taťka furt jenom hledat ty svý krabičky v pařezech ...
Navečeřeli se, mě taky dali. Večer jsme se šli vyvenčit a musím přiznat, že se mi to začalo docela líbit. Všude zajímavý pachy k čichání a hlavně - hromady sněhu. Ten já miluju, dá se v něm hrabat, válet, rejpat rypákem a příjemně studí ... No uvidíme zítra...

Ráno mě už vzali s sebou i na snídani, tam byla spousta fajn lidiček, všichni se se mnou zdravili, hladili mě a dostal jsem pár pamlsků :-)
Pak jsme skočili do auta a jeli na výlet. To byla poráda, všude sníh, já jsem se válel, rochnil, hrabal, ryl ve sněhu, házeli mi sněhový koule, já je chytal a kousal, prostě bájo.
Když páníčkové dostali hlad, vyjeli jsme na ňákej kopec, ale tam mě moc nepouštěli. Ale aspoň jsem v té hospodě potkal nějakou vzdálenou sestřenici, štěndu zlaťáka, Ale štěkala nějak divně, něco jako gutn-tág. Spousta lidiček, co jsme potkali, taky mluvila nějak divně.
No pak jsme jestě popojeli na další zajímavý místa a tam sem se zase ráchal ve sněhu a pak taky v takovym červenym jezeře a pak taky v takovym supr potoce.
V podvečer jsme se vydali na procházku do lesa, po cestě jsme potkávali spoustu ufuněnejch lidí, ale byli fakt prdlí. Za prvý měli na nohách takový divný plaňky, nechápu teda na co, protože vo moc rychlejc neběhali. Zkoušel jsem se s nima honit, abych přišel na to proč to jako dělaj, ale měli v ruce takový špičatý kladky, kterejma začali divoce mávat, kdykoliv jsem proběh před nima ..... Jo, asi to byli nějaký retardi, protože neběhali jen tak po krajině, volně, aby si to užili, museli s těma prkýnkama šoupat v takovej pitomějch žlábkách .... No prostě lidi, co byste vod nich chtěli ......

Ovšem zlatým hřebem programu byla večeře :-)
Zase se páníčkové tvářili hrozně tajemně, to já už poznám že se neco chystá ...
Šli jsme na véču, já si způsobně leh' pod stůl, přeci jenom jsem byl trošku znaven ...
Taťka si furt něco špital s pánem, co jim nosil jídlo a pomrkávali po mě.
Pak mi ten pán přines mísu granulí. No řeknu vám, to byl kotel, takhle si mě doma nehýčkaj. Asi se s ním začnu víc kamarádit, takovýhle lidi je potřeba mít na svojí straně :-)
Tak jsme to do sebe nasoukal a těšil se na siestu. Ale najednou ten chlapík přiskočil znova a dal mi ještě jednu mísu, tentokrát plnou masa. No téda. Od tý chvíle jsem si ho hlídal jako voko v hlavě. Toho nesmím ztratit z dohledu. Asi bych tady chtěl bydlet. Co by mi chybělo ... ? Venku bájo, v baráku bájo ...
Ale měl jsem trošku problém se pak vodvalit, vylézt schody !!! Pak jsem už jenom ležel a funěl, ani moc dejchat mi nešlo .... :-( A v noci jsem se skoro nevyspal, ti moji páníčkové (hlavně mamka) na mě furt něco vřeštěli .... No pravda, jak jsem se nadláb, tak jsem si občas musel krapitko upšouknout, ale co, voni snad nepšoukaj ... ?!? Pšoukaj, i když si myslej, že nepšoukaj !

No, po pravdě, nic dalšího už nemá cenu vyprávět, druhej den zase nějaké ty fajnové výlety, běhání, shíh a tak... Akorát že taťka vybral nějaký divný trasy, nebo to bylo z toho stresu v noci, jak na mě furt hulákali, nevím, ale měl jsem trošku průjmík ..... Nic vážnýho, ale ti moji dvounožci z toho byli zase celí paf. Dokonce mi druhý den k večeři poručili rejži ! Asi půjdu působit na toho pána s miskama, ten vypadá jako mnohem vhodnější partie ..... :-D

Jesli teda tenhle suprvíkend byl ten dárek, co o něm mleli v zimě pod stromem, tak teda byl fantastickej ! :-D
Kdy pojedem zas ?????