Hezky jsme se vyspali, nasnídali a kolem desáté se rozloučili s městečkem Breil sur Roya.
Pokračovali jsme dál na sever.
V malebném městečku Tinde jsme nakoupili něco proviantu na konec naší cesty.
Užili jsme si ještě spoustu serpentin, tunelů a jiných horských vymožeností.

Byli jsme také diváky nádherné italské scénky, kdy tatík, po té co ho (zřejmě zeťák) zručně zanavigoval, najel šikovně karavanem na svodidla tak, že to nešlo ani tam ani zpět. Následovalo lomení rukama, mamma mia, nadávání, kopání do auta, lomcování svodidly .... Nakonec přišli i karabinieri (stáli jsme totiž frontu na hraniční tunel), všichni lomili rukama, lámali si hlavy, nakonec všichni dali sílu dohromady a svodidlo ulomcovali tak, aby karavan mohl odjet ...

Zhruba ve dvě jsme opustili horské pásmo a přesunuli se na nudné dálnice a silnice první třídy. Záznam trasy na mapě vypadá trochu cikcak, nahoru, doprava, nahoru, doprava, ale ony ty silnice jinudy nevedou :-(
Když jsme tankovali, uchvátil Dag jednu slečnu obsluhující u pumpy, byla z něj celá mimo, pomáhala nám ho v vedru schladit pod sprchou. Asi nikdy neviděla psa. Spíš nikdy neviděla tak krááááááááááááááááááááásnyýho a hodnýho psa :-D

Minuli jsme Torino, Piacenzu, Cremonu, Veronu. Tam jsme opustili roviny a začali se seznamovat s tím, co znamená hustý provoz až zácpa na italské dálnici ;-)
Na výjezdu Lago di Garda Nord jsme opustili dálnici A22 a místními silničkami se doštrachali k nádhernému jezeru pod nádhernýma horama :-)
Poprvé, což je celkem úspěch, když si uvědomíme, že toto je naše poslední noc, se nám podařilo trefit kemp, který jsme původně k noclehu plánovali :-D
Večer jsme se prošli po břehu jezera, Dagi si zaplaval, my si dali večeři v místní restauraci a šli spát.

Zítra už budeme spát doma ....