Po předchozích poměrně namáhavých dnech ani tento nebyl výjimkou.
Ale poučeni z předchozích nezdarů, rozhodli jsme se využít včerejšího časného ulehnutí k tomu, abychom mohli ráno časněji vstát a hodně toho dneska stihnout.
Takže jsme vstávali v 7:00, pak v 7:40, potom v 8:00 a nakonec v 8:20. To už se nám opravdu podařilo vstát ;-)

Po probuzení nás ošplouchl malý deštík, ale po snídani se už vyčasilo a zasvítilo slunko.
Nálada na palubě ? Lucinka je spálená a maže se. Ondra je po ránu protivný (ale to není nic neobvyklého. Po ránu ...:-) ).

Brzké vstávání nám ale výrazně pomohlo, takže jsme už o půl dvanácté stáli na kopci nad městem, kochali se krajinou a lovili poklady - fotogalerie ZDE.
Pak následoval zhruba dvouhodinový přesun zvlněnou krajinou protkanou cestou divoce se klikatící jako stužka ve větru (to nám zase jednou navigace vybrala báječnou cestu :-o ). 
Pod hradem jsme využili místního parkoviště, kde se dala vyměnit voda a tak. Nezapomněli jsme ani na suvenýr - autem jsme se při couvání podepsali na lampu veřejného osvětlení. Naopak na zadní, resp. do zadní svítilny jsme si obtiskli místní lampu, abychom měli vzpomínku na naše putování. Škoda, že jsme si tu lampu pak nemohli nechat .....

Následovala prudce stoupající cestička z podhradí k hradu. Skoro.
I tak to byl pro našeho veterána (a myslím, že nejen pro něj) životní zážitek. Takový kopec s takovýma serpentýnama jsme ještě nezažili. Autíčko supělo na jedničku, v zatáčkách jsme se málem nevytočili a při pohledu dolů se nám dělalo trošku blé ....

Ale stálo to za to.
Jak říká kolegyně Wiki, Peyrepertuse je zřícenina hradu vybudovaného v 11. století cca 50 km od města Perpignanu u vsi Duilhac sous Peyrepertuse.
Hrad je situován vysoko na horském hřebeni v nadmořské výšce 800 m a je jedním z nejnepřístupnějších hradů ve Francii. Během křížové výpravy proti katarům se stal jedním z hlavních míst katarského odporu společně s Béziers, Carcassonne, Minerve a hrady Montségur a Quéribus. Všechna tato místa byla časem dobyta a parfaits upáleni jako kacíři.

Ale po našom - kam se na to hrabe Kárlštejn, kam se na to hrabe Okoř, nebo Trosky ....
Je to prostě orlí hnízdo, hrad na ostrohu, trošku jiný než na co jsme zvyklí tuná v Čechách (však jo, když je to hrad ve Francii ...).
No jukněte na to sami - fotky jsou ZDE.

Pokochali jsme se, užili si atmosféry hradu, pak jsme slezli dolů, pomalu sjeli dolů a vydali se na další cestu.
Příštím cílem byla poustevna/ermitáž Forca Réal, aneb malá odbočka, skoro na přímé cestě k cíli dnešní cesty. Ale taky to stálo za to. Sice nám trochu foukalo pod trička, ale krásně jsme se pokochali krajinou - fotky ZDE.

A potom, přesun k móři :-D Ale o tom až zítra .....