Poslední noc, má zvláštní moc, každého přepadne smutek.....
Není to úplně poslední noc naší výpravy, jenom to byla poslední noc ve Francii. Od teď se už kormidlo výrazně otáčí směrem k domovu, čeká nás pěkných pár stovek kilometrů než budeme spinkat doma, v pevné postýlce se všemi našimi plyšáky.....

Rozhodli jsme se ale po cestě ještě okouknout pár milionářských hnízd.

První zastávka byla v Antibes.
Antibes je milionářské město jen částečně, ale stavovali jsme se tu na doporučení jedné kamarádky, která tu pár let strávila a moc se jí tu líbilo.
Průvodce říká: "Pokud chcete navštívit nějaké město na Azurovém pobřeží, ale vyhnout se davům turistů, pak je Antibes správnou volbou. V přístavu kotví přepychové výletní jachty, z nichž si můžete vybrat nějakou na výlet následující den. Večer je zde výjimečná atmosféra".
Antibes je poloostrov, který do moře vybíhá cca o 4 km. Trvalo nám hodinu, než jsme se přes davy (zřejmě neturistických aut) probojovali na špičku poloostrova, kde by se dalo někam jít. Pláže ale byly kamenité, když ne kamenité, tak soukromé, parkoviště beznadějně plná, uličky pro náš obytňám úzké, na veřejnou pláž nesměli psi, tak jsme se sebrali a jeli dále. 

Pak jsme projeli přes Cannes, hledali jsme to kino s červeným kobercem, ale neměli jsme štěstí :-(

Pak jsme zastavili v Nice.
Hned na kraji města, jenom přes malou zátoku je mezinárodní letiště.
Mimoto, že jsme tam šli hledat poklad (který jsme ale nenašli, protože byl z té kategorie "francouzská smradlavka"), jsme se protáhli a okoupali skoro pod přistávjícími letadly ... ;-)

A pak už vstříc milionářskému světu.
V plánu bylo dojet, zaparkovat a jít na krátkou prohlídku města.
Ukázalo se ale, že to není tak jednoduché. Monte Carlo je v podstatě vystavěné na skále, je tam ale docela hustý provoz, takže to ve finále vypadá, jako když se Pražská magistrála naohýbá kolem vyšehradské skály. A pokud se v tomhle provozu snažíte udržet rychlost s ostatníma autama tak nezbývá moc času na kochání se.
Párkrát jsme zkoušeli sledovat cedule "parking", dokonce i šipky parking pro caravany, ale nikdy se to nepodařilo. Jednou jsme skončili na heliportu, jednou před nějakým muzeem, ale nidky jsme netrefili správný výchozí bod pro prohlídku města.
Tak jsme si aspoň projeli kousek dálnice, po které se jezdí závody F1, a pak jsme vyrazili směrem Itálie. Vymotali jsme se dalšími serpentinami, přejeli nějaké megamosty a najednou jsme byli v Itálii.
Aa najednou idylka skončila. Moře, tráva, to všechno zmizelo a kolem nás byl jenom bordel, špína, hnusné skály ... :-(

A ve finále nás naše vypečená navigace protáhla krásným údolím, kde jsme dosáhli průměrné rychlosti asi 30 km/h, mě bolely ruce od kroucení volantem a chvílema to vypadalo, že když se nám nezujou gumy z ráfků, tak spadneme někam ze srázu ....

Pak jsme ale narazili na docela hezký kempík v docela hezkém městečku, kde jsme se docela hezky vyspali .... :-(