Vzhledem ke včerejšímu pozdnímu ulehnutí, které v podstatě nastalo až dnes, jsme vstávali o něco později. Odměnou za včerejší utrpení nám bylo krásné ráno s výhledem na sopku Puy de Dome. Trošku jsem vylítal Daga na louce, Lucy nám všem mezitím připravila snídani. Pak jsme se už vydali na cestu.
Projížděli jsme zajímavou krajinou, přeci jenom bylo vidět, že se na ní ta sopečná činnost podepsala. Nebyly to teda žádné krátery (jak bychom si asi sopky představovali), ale krajina byla zajímavě zvlněná, občas se vyskytl nenadálý kopec, byly vidět i odhalené vrstvy hornin. V podstatě se tedy asi pod celkem normánlé krajinou před pár miliony let odehrálo něco divokého, povrch to trošku přeformovalo a sem tam něco vybublalo až na povrch. Pak nastoupila eroze, omlela to měkčí a to co zbylo, a kam jsme jeli na výlet, jsou zřejmě zbytky soupečných proudů nebo sopouchů (toť pohled sopko-laika).
Potkali jsme i krásné jezero (Lac de Guéry), kde jsme se zastavili a Dagína trošku osvěžili (přeci jenom počasí bylo teplé a jemu to nedělá moc dobře, tak jsme uplně přesně nevěděli co nás čeká, tak jsme ho chtěli "předchladit" :-) ).
K městečku Mont-Dore, nad kterým se tyčí sopka Puy de Sancy, to pak už byl enem kósek.
Jak říká přítelkyně Wiki, Puy de Sancy je nejvyšší vrchol Francouzského středohoří. Leží v masivu Monts Dore v départementu Puy-de-Dôme, asi 35 kilometrů jihozápadně od města Clermont-Ferrandu. Vrch je vyhaslá sopka typu stratovulkán která vznikla na konci třetihor. Její dřívější výška se odhaduje na 2500 metrů. Její sopečná aktivita ustala před 220 000 lety. Dnešní nadmořská výška vrcholu je 1 886 metrů. Z vrcholu se za příznivého počasí otevírá daleký rozhled a za příznivé viditelnosti lze spatřit i Mont Blanc. Na úpatí hory pramení potoky Dore a Dogne jejichž soutokem vzniká řeka Dordogne.
Význam těchto slov jsme začali chápat až když jsme se přiblížili na dohled. Megakopec to mezi ostatními kopci úplně není, ale přesto svou majestánnost má! Naše autíčko supělo na dvojku a na parkovišti jsme si trošku vyvrátili hlavy, abychom viděli vrchol. Nasadili jsme sluneční brýle, aby nám vysokohorské slunce nevypálilo zrak a začali zkoumat, co za minikrabičku se to pohupuje na vlasci, který vede od budovy u parkoviště až na vrhol sopky. Ukázalo se, že to je kabinková lanovka pro asi padesát lidí ... :-)
Dnešní zážitky až do tohoto okamžiku jsou zdokumentovány ve fotogalerii ZDE.

Zakoupili jsme lístek (za pouhých 7,30 €), stoupli si do fronty. Nečekali jsme dlouho a už jsme se vezli. Na kabinkovou lanovku bez podpěr, tedy bez sloupů, to nebylo špatné, horší zážitek jsem měl na Lomnické štítě ...(trocha technodat: spodní stanice je v 1325 m.n.m., horní v 1780, cesta lanovkou trvá 4 minuty, lanovka dokáže během hodiny přepravit 900 francouzkých soudruhů ;-) ).
Na vrcholu je nádherně ! Teda k vrcholu ještě chvíli stoupáme po dřevěných chodníčkách a na trička balíme další vrstvy, protože tady na kopci pěkně fučí. Krotíme psa, který zřejmě pojal záměr být na vrcholu jako první ;-) A pak už jenom ta panoramata :-D (viz fotogalerie ZDE)
Chvíli se kocháme, doplňujeme zásobu energie čokoládovou tyčinkou a pak se vydáváme dolů. Docela jsme to vychytali, jak se udělalo hezky, navalily se sem davy lidí a teď se na slunku pečou v dlouhé frontě na lanovku .....
Zhruba ve tři hodiny odpoledne vyrážíme vstříc dalším dobrodružstvím. Cesta je dlouhá, vytipované kempy nás opět trochu zklamaly, takže už potřetí (k mírné nelibosti některých členů posádky), nocujeme mimo kemp. Zhruba ve 22:30 parkujeme u pumpy na dálnici. Abychom učinili za dost některým moderním civilizačním návykům, seznamujeme se podrobně s dovednostmi našeho vozu a před spaním si dáváme teplou sprchu :-D