Dle původního plánu jsem měl jít v pátek do práce, pak si vyzvednout auto, dovézt ho domů, naložit a vyrazit. Když jsem ve čtvrtek odpoledne testoval majitele auta, tak jsem se dozvěděl, že vůbec není problém si pro auto dojet už ráno .... A protože jsem už hořel nedočkavostí a cestovní horečka se začala intenzivně zakusovat do mozku, s radostí jsem této možnosti využil. Ono se to taky ukázalo jako praktické, protože jsem z Berouna do Prahy před polednem dojel zcela bez zádrhelů :-)
Takže jsem auto dovezl do práce, absolvoval angličtinu, dořešil poslední papíry před cestou a pak vyrazil k domovu. Lucy mezitím finišovala domácí přípravy - jídlo do krabic, oblečení do tašek ...

V 18:40 dokončujeme nakládku, stroj má na tachometru 155.145 km. Ještě vyrážíme do Vinoře zaparkovat naši Karkulku k rodičům na zahradu (Karkulka je naše vytuněná červená Feli :-) ) a v 19:15 už náčelník velí "hajdy na sever" :-)
Počasí na cestu nám opravdu přálo, posuďte sami - tlak 1019hPa, setrvalý stav, teplota 26, rosný bod 13, vlhkost 44%, vítr čerstvý východní.

Cesta ubíhala v pohodě a poklidu, za občasného hysterického přemýšlení co jsme nechali doma ... Ve 20:30 jsme si po setmění dali kávu u pumpy na dálnici u Ústí, ve 20:55, po ujetí 125 km překročili hranice s Německem. Ve 22:50 tankujeme, v 00:50 už nám síly nestačí, tak zastavujeme na parkovišti, večeříme a jdeme spát.

Den druhý - 8.8.2009
Ondra nemůže dospat, a tak, i přes pozdní ulehnutí, vstává už v sedm. Venčí Dagína a pak budí Lucy s obavami, abychom nezmeškali trajekt.
Je pravda, že přesuny, kde jsou striktně dané body nemáme rádi. I když jsme si po předchozích zkušenostech dokázali cestu rozložit tak, aby nás tolik neunavovala, ten strašák fixní hodiny odjezdu trajektu s námi byl celý dnešní den ... :-(
Snídáme, lovíme poklad na parkovišti a v devět vyrážíme.
Další záznamy z tohoto dne již budou vcelku stručné, ono se taky nic zajímavého nedělo ...:

10:30, 530 km, osvěžovací zastávka.

12:45, 690 km, zastávka na narvaném parkovišti (nápad poobědvat asi dostali všichni ...), delší venčení, odlov pokladu šikovně ukrytého ve stromě, oběd.

15:00, 770 km, slavnostní překročení Dánské hranice

Zde je třeba poznamenat, že jsme již byli v tíživé situaci, byť ji prožívala pouze část posádky ... Je známo, že v Německu jsou benzinové pumpy rozmístěny výrazně méně často než jak jsme zvyklí z Čech - rozestupy mezi jednotlivými čerpacími stanicemi jsou třeba 50 až 60 kilometrů. V Německu jsme však ještě nepociťovali potřebu tankovat. Těsně před hranicemi s Německem pravda byla cedule, která naznačovala cosi o poslední pumpě, ale nechtěli jsme stát frontu kvůli slevě deset haléřů, navíc se tato pumpa ukázala beznadějně narvaná, tak jsme v klidu drandili dále.
V Dánsku jsme již sledovali ceduli s obrázkem pumpičky, podařilo se nám však místo k pumpě sjet z dálnice (oba sjezdy byly v těsném závěsu a ne příliš dobře označené). Vyhlédnutou pumpu jsme tedy objeli zezadu a pěkně se vrátli zpět na dálnici.
Poučeni z předchozích nezdarů, dávali jsme si již přístě pozor, abychom neudělali stejnou chybu a pečlivě se vyvarovali sjezdu z dálnice, byť tam cedule ukazovala.
Následně jsme pochopili, že v Dánsku jsou pumpy ještě řídčeji než v Německu a že nejsou u cesty, jak jsme byli doposud zvyklí, ale že jsou umístěny někde v prostoru velké mimoúrovňové křižovatky....
K tomu začalo pršet.
Dlaší etapa cesty probíhala výrazně klidněji. Ondra mírně zpomalil (aby to tolik nežralo), což Lucy ukolébalo natolik, že usnula a neviděla tak Ondrovu nervózní a mírně orosenou tvář, posledních dvacet minut osvětlenou jasně oranžovým světlem z palubní desky .....
Ano, jeli jsme na rezervu ... :-o

15:35, 820 km, konečně jsme trefili benzínku :-) Tankujeme 67,5 litru (čekali jsme více), stojíme asi půl hodiny ve frontě na kasu. Dánové to nijak neřeší, u narvané pumpy mají otevřenou jednu kasu a nakupující to taky neřeší a k benzínu si objednávají ještě támhleten džusík a bagetku, ne počkejte bagetnu ne, radši páreček, mámo ale který, ten nebo ten, no já nevím, tak teda ten a ještě sušenku a sodovku .... Děs běs ! A navíc nás stáhli o 15 DKK za to, že platíme kartou .... Divná země to Dánsko.
(po pravdě, Dánsko nás nijak nezaujalo, celá cesta byla taková šedivá a nijaká ...)

Jedeme dál, zastavujeme ještě v 17:15 (915km) a v 18:45 (1.030km).

Ve 20:00 konečně přijíždíme do přístavu Hirtshals, na tachometru máme 1.130 km.
Na to že check-in time je 20:30 jsme to zvládli s ideální rezervou. Ještě že Ondra nemohl ráno dospat .....

Tím ovšem dnešní dobrodružství nekončí .... :-)
Bubina uviděla loď a prohlásila, že do tohohle nevleze, že si tady vystoupí ...
Za to Ondra se kochá a těší na plavbu. Jde fotit, Lucy zatím vaří.
Ondra tvrdí, že čekal větší, ne takovéhle necky, ale Lucy se na něj mračí a tvrdí, že ta loď je velká jako náš barák ... ! (jakože panelák ...)

Ve 21:00 nastává naloďování, loď se od mola odpoutává dle plánu, tedy ve 21:30.
Dagi zůstává v autě. Loď je to pěkná, nicméně narvaná, takže na konci pátrání si leháme na zem (na koberec) a dřímáme.
V 01:00 nás to vyplivlo v Norsku, hned za přístavem tankujeme a vydáváme se k majáku Lindesnes. Navigace na nás zkouší jeden ze svých triků, takže odbočujeme z hladké asfaltové cesty a asi hodinu jedeme tmou, lesem, přes cizí dvorky, po šterkové cestě s výmoly, nahoru a dolů, většinou na jedničku nebo dvojku ...

V 02:50, po 1.200 km cesty konečně dorážíme na parkoviště u majáku a okamžitě jdeme spát.