Tak ráno se ukázalo, že vodopádek, u kterého jsme spali, má asi deset metrů na výšku a voda z něj padá do ledové zelenomodré řeky .... asi to má něco společného s tím ledovcem ....

No, vstávali jsme v devět, vyrazili v jedenáct.
Tento vodopád jsme do programu zařadili díky doporučení kamaráda. Bohužel jsme se zapomněli vyptat na schůdnost, což nás pak trošku omezilo ... :-(
Zpočátku byla cesta velmi příjemná a romantická. Šlapali jsme po cestičce uprostřed úplně zelené přírody. Později, jak jsme stoupali, zeleně ubylo, kamenů přibylo. Dagína jsme museli od řeky odhánět, protože voda se valila s takovou silou, že by ho to hned spláchlo. Řeka zřejmě vzniká odtáváním ledovce. Pak to ale musí být ledovec jako sviňa, když z něj vyteče tolik vody a furt tam je.....

Za pomoci různě důvěryhodně vypadajících mostíků jsme přeskákali drobné přítoky  a malé vodopádky, stoupali jsme dále, Dagín se hrdinně prodíral porostem a zdolával nástrahy. I na skálu, kde my, lidé, jsme museli jako pomoc mít natažené lano, se vydrápal jako kamzík. Pak jsme ale přišli k žebříku a tam naše cesta skončila :-(

Vyfotili jsme si tedy ledovec aspoň z dálky a pak zase sestoupili dolů ....

Zpátky u auta jsme byli asi ve tři hodiny. Dali jsme si oběd a vyrazili na cestu dolů. Až teď jsme si uvědomili včerejší noční dobrodružství .... Cesta úzká, kroucená, hliněná, akorát na jedno auto .....

Potkáváme volně loženého pasoucího se koně .... Zvědavého ... :-)
Jdeme se s ním zkamarádit - včera v noci nám způsobil lehký šok, protože jsme za tmy potkali jeho hlavu .... Na noc ho zřejmě zavírají do ohrady, která je u silnice, ale položená níže než silnice, a on, asi jako každý kůň, si usmyslel, že nejlepší travička je venku za plotem, a tak natahoval krk a okusoval trávu u cesty :-D
Zastavili jsme, dali mu jablíčko, on si šel prohlédnout naše auto, hledal další jablíčko,  nenašel, a tak se na nás vyprdnul a šel se pást :-D Více foto ZDE.

Pak sjíždíme dolů na hlavní a vydáváme se na sever, podél jednoho z ramen Eidfjordu.
Když už jsme trošku unaveni a chceme se pokochat výhledy a vyvenčit psa a protáhnout se a tak, stavíme na roztomilém odpočívadle ..... a je tam poklad (samozřejmě náhodou :-D ).
Ve městečku Eidfjord stavíme na nákup a pak už je to jenom kousek k cíli naší dnešní cesty a zároveň výchozímu bodu pro náš zítřejší výlet.
Teda nejdřív jsme cíl přejeli, kousek vystoupali serpentýnama (včetně silničního tunelu, který je uvnitř skály vytesaný do spirály ...!) a nahoře si odlovili poklad u vodopádu.
Popis na GeoCaching.com zní "Norges mest kjende foss. Total fallhøgd er 182m, 145 med fritt fall. Ein fantastisk utsikt ved Fossatromme ved Fossli hotell. Dette er en øverste stasjon for "Trolltoget". Her har man en fantastisk utsikt til Vøringsfossen.", takže jsme očekávali něco zajímavého. Splnilo se :-) Popis na wikipedii je o něco lepší - "Vøringfossen is one of the most visited waterfalls in Norway. The falls are 183 m (about 600 ft.) high. The falls are located in Eidfjord. Bjoreia, the small river that flows into Vøringfossen, has a hydroelectric dam in the Sysendalen valley above the falls, reducing the flow of water. In summer, the flow is increased to 12 m3/s, above its natural rate, not least to benefit the tourist trade."
Z výrazu na FOTCE (je tam i pár dalších z cesty) můžete soudit, že těch 180 metrů je pravda :-D

Pak už do kempu, vykoupat, najíst a spát ....
Mimochodem, kemp byl nádherný, u ramene fjordu, schovaný mezi huňatými kopci, na obrovské pláni, prostě bájo, takhle jsme si to představovali. Pár fotek bude ZDE.

Ješte si nedovolímneutrousit  pár poznámek k plánování cesty ...
Ledovec Folgefonna je třetí největší ledovec v Norsku, je veliký 205 čtverečních kilometrů, 300 metrů tlustý, od severu na jih je 37 kilometrů dlouhý a je 550 milionů let starý.
Dá se na něj stoupat od západu, kde je to poměrně hodně komerční a zaměřené na turisty.
Dá se k němu doputovat i od východu, to je splaz Buer. S popisem cesty, místa, s informacemi v průvodci, na internetu a podobně je to ale dosti bída. Buď tam ta informace není, nebo je to norsky ... My jsme se sem dostali jenom díky kamarádovi Igorovi, který zde byl před pár lety a z jeho záznamů z cesty jsme znali GPS souřadnice parkoviště. Ale protože je velmi obtížné sehnat i podrobnou mapu Norska do navigace, naše příprava spočívala v tom, že jsem se zadaný bod snažil napasovat na silniční mapu Norska a GoogleEarth a podobné pomůcky, abych alespoň přibližně věděl kam to vlastně jedeme .... A po celou dobu našeho pobytu to nebylo o mnoho lepší :-D (uvidíte hned následující den, jak jsem se vydali na skutečnou turistiku .... :-) ).