Ráno jsme vstali už v 7:30, ale probuzení bylo krušné. Nejen kvůli únavě ze včerejší cesty, ale hlavně díky místním klimatickým podmínkám ... V Praze sice tento den taky nebylo žádné žhavé léto, ale přeci jenom tady, na severu, v horách... to funguje krapet jinak, takže jak jsme ráno vystrčili nosánek ze stanu, tak nám málem umrzl :-o

Provedli jsme raní rituály a přesunuli se k jezeru. Zde jsme zaparkovali u chaty Gjendesheim, zaplatili mírný poplatek ve výši 100 NOK za parkování a dohromady 200 NOK za lodní lístek, výměnou se nám dostalo cti nalodit se na bárku pochybného vzezření, kde jsme byli vykázáni na zadní ...hmmm..... ochoz - takovou mini otevřenou palubu na zádi lodi, že prý se psama v kryté části být nemůžeme. Mělo to mnoho výhod - mohli jsme se kochat krajinou, neblili jsme, mačkali jsme se s dalšíma podobnýma dobrodruhama a trošku nás to sprchovalo .. :-D A jak jsme zezadu neviděli dopředu (logicky), tak jsme nemohli monitorovat lodní provoz, takže nás trochu překvapilo míjení se s protijedoucí lodí (vzhledkem k troubení a prudkému manévru to ale zjevně překvapilo i kapitána naší lodi ...). Takže na další zastávce jsme radši vystoupili a pokračovali suchou nohou.

Tou zastávkou byla chata Memurubu, zhruba uprostřed jezera Gjende.
Chata je podle průvodce bodem obratu při tůře Gjendesheim - Memurubu - Gjendesheim, vedené po hřebeni Besseggen (celkem (dle průvodce) 10 hodin, 22km, převýšení 1.100 metrů). Průvodce k této trase dále uvádí, cituji: " ... zpáteční cesta po břehu jezera téměř 4 hodiny .... cestu si můžeme zkrátit o dobré 3 hodiny, pokud pojedeme lodí ....". No, my vyrazili v 9:45, zhruba v 10:25 jsme se vylodili a v 17:00 jsme byli zpět u auta. Takže nám ta zpáteční cesta trvala cirka šest hodin. Ten průvodce je prostě psanej podle nějakejch norskejch turboturistů .... :-o

Z přiloženého profilu trasy lze vypozorovat, že cesta k chatě, tedy plavba, je dlouhá cca 10 km, zpáteční cesta něco málo přes 11 km. První polovina trasy by tedy na záznamu z GPS měla být rovná, úplně není, to zřejmě ty vlny ny jezeře ... A přesto, že zpáteční cesta byla (na místní poměry) velmi snadná, tak jsme místy překonávali převýšení 100m, plazili se po kamenech a nebo se přidržovali stébélek trávy při balancování na úzké stezičce po kraji srázu ....
Komu se to ale náramně líbilo, byl Dagín. My ušli asi 12 km, Dag tak 20, pořád běhal dopředu dozadu, nahoru dolů. ukazoval nám jak vybíhat a sbíhat kopečky, když mohl tak vlezl do jezera a rekreačně si zaplaval .... Asi nemáme psa ale nějakou arktickou chlupatou rybu ... :-o

ZDE je ukryto pár praktických informací.

Po návratu jsme se vydali dále na severo-západ, po cestě se stavili ve vesničce Lom okoukat dřevěný kostelík a ulovit poklad. Pak už jsme se snažili najít nějaké hezké místo k přespání, chvíli se nedařilo, ale nakonec jsme objevili takový malinký roztomilý plácek u řeky (N61 54.629 E8 07.754). A po deváte jsme provedli večerní rituály a šli do hajan. Zítra nás čekají serpentíny