Začněme trochou nudných faktů:
Slunce včera zapadlo ve 21:35, dnes vyšlo v 5:39, noc tedy zde, na "jihu" touto dobou trvá 8 hodin. Venkovní teplota je odhadem 18 stupňů, jsme na nejjižnějším místě Norska, na Nordkapp je to odsud 2.518 km, venku se rojí malincí neslyšní útoční komáři a po dlouhé cestě máme plný záchod....

Šli jsme včera, teda vlastně dneska, spát v 03:00, Lucy nemohla dospat, tak jsme vstávali v 9:30, spali jsme tedy 6,5 hodiny (předešlou noc jsme toho taky moc nenaspali, snad to dnes večer nějak doženeme).
Po probuzení se seznamujeme s zdejšími komáry, jsou malincí, vůbec nejsou slyšet, útočí v hejnech a to že uspěli ve své misi, člověk pozná až podle náhlé bodavé bolesti. Naštěstí na ně funguje originální český Difusil :-)
Nasnídali jsme se a vyrazili na prohlídku majáku. Vstup do celého areálu majákoviště nás stál 100 NOK a kupodivu jsme neplatili nic za psa.

Poznámka cestovatele: Norsko je překvapivě velmi vlídné a otevřené psům. NIKDE jsme za Daga neplatili, nikam nám s ním nezakázali vstup, pouze v přírodních parcích nás na infotabulích vyzývali k jeho upoutání na vodítko z důvodu ochrany přírody a klidu zde žijicích zvířátek. Protože je Dag ale slušně vychovaný lovecký pes, vodítko nepotřeboval, pouze výjimečně jsme ho omezovali na osobní svobodě, a to buď když jsme se pohybovali pro něj v nebezpečném terénu, nebo když jsme potkali stádo ovcí ... :-)

Samotný elektrický maják je funkční, byť byl postaven v roce 1915 (samozřejmě ho mezitím modernizovali :-) ). Je obklopen technickými a hospodářskými budovami, naproti němu stojí základy původního majáku "poháněného" uhlím (postaveného v roce 1822), nedaleko pak i opevnění se základy pro obranná děla.

Celá historie majáku je velmi zajímavá, v kostce :
Kolem Lindesnes vedly důležité námořní trasy, které však musely bojovat s místními nástrahami, zejména silnými bouřemi a mořskými proudy. Lindesnes se stal klíčovým bodem v navigaci přes záliv Skagerrak.
První maják zde byl postaven 27.2.1656 a světlo obstarávalo 30 svíček, později žhnoucí uhlí. U námořníků ale neuspěl.
V roce 1725 však bylo rozhodnuto o obnovení majáku, resp. postavení dvou majáků (jednoho zde a druhého na poloostrově Markøy), aby nedošlo k záměně za dánský maják Skagen Odde. Tyto majáky byly na uhlí, v roce 1822 byly zastřešeny. V roce 1854 bylo uhlí nahrazeno olejovou lampou a byl instalován otáčející se objektiv se skleněnými čočkami pro vytvoření "záblesků".
V roce 1915 pak byl postaven ten kovový červený maják, se žárovkou o výkonu 1.000 W a optikou otáčenou elektromotorem. Svítí dodnes :-)
Pozn.: něco v tomto smyslu se můžete dočít na informačních tabulích, když si sem uděláte výlet, případně na www.lyndesnesfyr.no (zde však pouze v norštině :-( )

Prohlídka majáku byla naším prvním plnohodnotným setkáním s Norskem, takže jsme byli zcela unešení - skalami, zátokami, zeleností trávy, bělostí a červeností budov, ocelovou šedostí moře... no prostě vším.
Trvalo nám tedy téměř dvě hodiny, než jsme si toto malinké místečko pořádně prolezli a vše nafotili.
Počasí nám sice příliš nepřálo, ale uvidíte, že v průběhu této výpravy se nám podařilo nafotit kýčovitých fotek dost i tak a navíc, pod clonou šedých mraků dostává toto místo úplně jinou atmosféru a člověka svádí k představám o statných norech s ostře řezanými rysy, kteří s vypětím sil udržují maják v chodu, aby zachránili nebohé námořníky od nárazu do skal, bičovaných mocnými silami zdivočelého moře ...

No, takže když jsme se pokochali, vydali jsme se hledat co ? Poklad :-)
Na protějším břehu zátoky stojí pomník, který připomíná nebohou událost roku 1942, kdy zde byla torpédována německá loď převážející zajatce (zahynulo 915 ruských vězňů i 71 německých námořníků)
My jsme se pak vydali dále na malý cípek pevniny trčící do moře, abychom odlovili místní poklad. Zde již výprava přestala být tak idilická, jako když někteří z nás snili o statných norech, a to nejen kvůli opravdu úporným komárům, ale také proto, že nejdříve do bahna vesele zapadl Dag, což Lucy velmi rozčílilo, což zřejmě (aspoň částečně) způsobilo, že následně do bahna zapadla i sama :-) Dag si pobyt v norské přírodě velmi užíval, včetně prozkoumávání tůní a louží, což se ovšem o Lucy už tolik říci nedalo ... ;-)
Poklad jsme šťastně ulovili, opět odfotili něco šedo-zeleno-bílo-červených panoramat a v extázi se vydali zpět k autu. Po krátké regeneraci a svačině (a přezutí a převlečení) jsme se ve 14:00 vydali směrem na Stavanger.

Cesta ubíhala dle očekávání, tzn navigace nám nachystala několik zkratek po místních komunikacích, pak jsme ale trefili pěknou asfaltku do Stavangeru a už jsme svištěli. U jedné benzínky jsme zastavili, sledujíce cedulku "servisní místo pro obytná auta". Chtěli jsme vypustit záchod a načepovat vodu. Nějak jsme to nemohli najít, tak jsme s povzdálí sledovali jiného majitele obytného auta, ten ve finále zvedl kulatý poklop od kanálu a tam to bylo :-) Takže když se vypustil on, vypustili jsme se i my, poklop zasunuli zpět, dělali jsme při tom jakože vůbec nevidíme ceduli "vypuštění za 10 NOK" a za chvíli jsme už drandili dále.

V 18:00 jsme štastně zaparkovali na nábřeží ve Stavangeru.
Ani příjezd do Stavangeru se neobešel bez komplikací. Při příjezdu se platí mýto, 10 NOK, a to v automatické mýtnici. Domorodci mají nějak přeplaceno, takže to projíždějí. My trubci poctiví, jsme k tomu vehiklu zajeli, desetiňokovou minci jsme však neměli a ono to nic jiného nežralo. Tak jsem zmáčknul tlačítko "zaplatím později", což způsobilo, že si nás to vyfotilo. Myšlenku, uvedenou na stojanu, že lze doplatit u pumpy XY, se nám realizovat také nepodařilo.
Nechceme nikoho navádět ke zločinu, ale asi bychom udělali lépe, kdybychom to projeli ....

Ve městě jsme opět řešili nedostatek mincí, a to na parkovišti. Vysvobodili nás však nějací jiní tůristé, kteří nám při odjezdu věnovali svůj parkovací lístek.
Vydali jsme se tedy na obhlídku města, prošli jeho jádro, nábřeží, prohlédli si kostel, jezírko s kachničkama, úzké uličky, venkovní expozici naftařského muzea a protože už bylo pozdě, začali jsme se ubírat ke kempu.
Okoukli jsme v přístavu jízdní řád, zda by nás nesvezl trajekt rovnou ze Stavangeru, ale měl jet až za dlouho. Tak jsme se rozhodli, že to objedeme autem. Ve 21:45 se naloďujeme na trajekt Lauvik - Oanes, plavba nás stojí 81 NOK, pak pokračujeme ještě kousek za šipkou Prekestolen a ve 22:10 už bivakujeme v kempu. Následuje rychlá večeře, očista a večerka.

Nejhezčí fotky od majáku Lindesnes najdete ZDE,
další fotky majáku, památníku PAX a z procházky po okolí majáku ZDE,
fotky ze Stavangeru pak ZDE.

A pro úplnost, mapka našeho dnešního putování: