8:15   1. pokus o budíček. 8:55   2. pokus o budíček. No, měli jsme trošku spánkový dluh ...
Konečně vstáváme, venčíme, snídáme, chystáme se na výlet, v kempu ještě tankujeme vodu.

Odvážlivci se na skalní kazatelnu Prekestolen můžou vydat již z kempu, budou to ale mít zhruba o 4 km delší,
a navíc ne až tak zajímavou krajinou.
My jsme si to nadjeli autem a po deseti minutách jízdy dorazili na luxusní parkoviště. Umístili jsme vozidlo do vymezené zóny a vyrazili.

Pak už jsme vyrazili po šipkách. Cesta hezky stoupala a klesala a stoupala a klesala, pak jsme se vydrápali po takovém kamenopádu na náhorní plošinu, Dagínek se okoupal v jezírku a pak už nás čekal poslední, trošku nepříjemný úsek na vlastní kazatelnu. Cesta je poměrně dobře značená, včetně informačních tabulí se vzdáleností i profilem cesty, takže turista může průběžně propadat depresi z toho, že je to ještě hodně daleko i vysoko. Náš průvodce říkal, že od parkoviště na vyhlídku to je 4 km, resp. 2 hodiny, a převýšení 400m, my naměřili dohromady 9,4 km, převýšení 330 metrů a celé nám to trvalo 5,5 hodiny.

Samotná kazatelna je ohromný skalní blok o rozměrech 25x25 metrů, vysunutý ze svislé skalní stěny do údolí, plošina se tyčí 600 metrů nad hladinou fjordu. Při pohledu z fjordu (zřejmě nejlépe z lodi) prý vypadá opravdu jako kazatelna v kostele. Na plutí jsme čas neměli čas, tak nám zbývá jenom důvěřovat.
Počasí nám vyšlo skvěle, samotné místo je opravdu nádherné, při modré obloze až kýčovité, tak jsme si polebedili, dali si sváču, pokochali se, něco nafotili, odlovili místní pokládek a pak už razili zpátky.

Z té výšky na nás šlo trošku mrazení, kraji jsme se snažili pokud možno vyhýbat. Někteří to evidentně prožívali jinak, kliďánko si posedávali na hraně, klátili nohama do propasti, nebo leželi na břiše a plivali dolů do vody ...

Cesta zpátky byla taková nejaká zdlouhavá :-( Vyhlídka na Prekestolenu je nádherná, turistická perla, takže by nemuselo vadit, že se k ní musí chvíli ťapat. Ale nějak nám vadily ty zástupy lidí, všude někdo leze, pletou se pod nohy, prostě václavák ...
Pravda, byl to náš první Norský turistický zážitek, za týden bychom to už určitě komentovali jinak ;-)

Dorazili jsme na parkoviště, dali si sváču (Dagi dostal ucho), parkovné 80 NOK jsme zaplatili kartou v automatické bráně.
A v 18:15  jsme vyrazili dál směr sever.
V 19:30 jsme dorazili k trajektu Hjelmeland, čekali jsme cca 20 minut (mezitím odlovili pro tyto příležitosti zde uložený poklad), nalodili se, za desetiminutovou plavbu zaplatili 81 NOK (což je zhruba standard za jakýkoliv vnitrostátní trajektík přes fjordy). Zde jsme se také utvrdili, že namá cenu lámat si hlavu s jízdními řády a plánováním těchto miniplaveb - trajekty jezdí od časného rána do pozdního večera až noci, takže se tam prostě přijede, počká max 20 minut a jede se dál ...

Po cestě jsme měli ještě pár krátkých zastávek, např. na odpočívadle s památníkemj akéhosi Georga Fjellberga, hrdiny druhé světové války. Přestože drtivá většina norů mluví plynně anglicky, s popiskama se až tak nemažou ....

Naším plánem bylo ubytovat se v nějakém kempu v Røldaru. Když jsme tam zhruba ve 22:30 dorazili a obhlídli tři kempy, nepříjemně nás překvapilo, že nejen cena za noc je na naše poměry dosti vysoká, ale že se platí i za sprchu s teplou vodou.
Samozřejmě jsme se pohádali a jak už to v takových situacích bývá, Ondra odmítl komunikovat a zarputile vyrazil k výchozímu bodu dalšího dne. V 00:10 jsme tak dorazili na parkovišťátko, odkud jsme druhý den vyrazili k ledovci Folgefonna.
Následovala kratka koupel, večeře a večerka.
Spalo se nám krásně a nezkazilo nám to ani šumění vodopádku, kterým se valila všechny ta voda, co z ledovce vytéká .... ;-)