Ráno je pěkná zima, tak roštujeme topení, abychom rozmrzli.
Venku je větrno, hnusne, zamračeno, poprchává.
Takže vstáváme až v devět, vaříme teplou snídani, masírujeme ztuhlá záda ...
Pak se najednou vyjasnilo, přestal foukat vítr, vysvitlo slunko :-) Tak jsme vyrazili.

Po cestě jsme se zastavili u pokládku Crusty meadow - takové terasy vzniklé vyvěráním minerální vody a usazováním vápníku. Moc hezké. Celé to vypadá jako načechraná skála, nebo takový veliký placatý krápník ... A protože to je na svahu, Dagímu se to moc líbilo tak pořádal závody v nejrychlejším seběhnutí celé stráně .... Občas mu to nevyšlo a následovaly různé typy psích parakotoulů ...
Fotky od pokladu a kamenných strání jsou ZDE.

Pokračujeme na Ružomberok a potom na sever na Oravský podzámok. Cílem je hrad, kde se má konat i nějaká slavnost, jako že se otevírá sezóna.
Parkovné je 3 EUR, což se jiným cestovatelům zdá moc a zhnuseni odjíždějí ...
Na hrad ale nesmí psi, ani na nádvoří. Tak jsme Dagína zase hodili do auta a vyrazili na obhlídku.
Jinak ta paní u kasy byla hodně vtipná - nikde není psáno co ten vstup vlastně obnáší, takže jsme museli sérií zvídavých otázek zmapovat situaci ... Nádvoří je zdarma, prohlídka stojí 6 EUR, trvá DVĚ hodiny ... Byla nějak nenaladěná. Asi.

Tak jsme si prošli nádvoří, byly tam i nějaké stánky a atrakce, ale vůbec to nemělo šťávu, tak jsme se sebrali a vyrazili dále.
Pár fotek jsme nafotili, je jich ale na naše měřítka opravdu málo ... Najdete je ZDE.

Chtěli jsme odlovit poklad nedaleko hradu, ale nezdařilo se. Parkovací místo u silnice, na kraji louky evidentně nebylo způsobilé pojmout náš prostorově velkorysý vůz ... :-(

Po cestě jsme viděli Františkovu huť, na kterou i průvodce upozorňuje. Poměrně zvláštní památka - u cesty cedule se zdlouhavým popisem, pak elektrický ohradník, za ním krávy a na konci louky skoro rozpadlý barák ....

Protože jsme byli trochu "ahead", zkusili jsme navštívit Múzeum Oravskej dediny. Nezdařilo se, otevírací doba je 8 - 15:30. My tam byli v 16h :-( Třeba se povede zítra ... Aspoň jsme se zrekreovali při odlovu nedalekého pokladu. Hlavně Dagi - vyráchal se v horské bystřině. My se aspoň prošli kousek krásným lesem.

Popojeli jsme ještě o kousek dále, navečeřeli se v chatě Zverovka (česňačka, pstroužek a jelení medailonky, celkem za 20 EUR). Taky jsme si na recepici koupili slovenské turistické známky a nějaké pohledy. Paní nám k nim prodala i známky a upozornila nás, že na nich je Maša Haľamová. Kdopak to asi byl ..... ?
Pak už jsme popojeli do finále a zaparkovali na parkovišti, odkud zítra podnikneme tůru na Roháčske plesá.
Ještě proběhla výměna plynové bomby ...

Nocleh:
Na parkovišti, výchozím to místě pro výlet na Roháčske plesá. Parking zdarma, v sezóně možná placené parkovisko, byla tam taková ta boudička aj s nějakýma nápisama a cenama ....

Jak to vidí Ondra:
Psi nesmí nikam, natož pak na hrad. Asi aby to tam nerozkousali a nezadávili nevinné tůristy ...
Taky je trochu divné, když paní pokladní nemá ráda turisty, možná nemá ráda ani lidi .....
Rozhodně je potřeba všechno zakázat ....... anebo aspoň kontrolovat .... a zpoplatnit !
Taky je divné, že múzeum, které je umístěné skoro na kraji světa a od kterého jsou kterékoliv ubytovací kapacity vzdálené asi hodinu cesty, otvírá už v osm a zavírá už ve tři. Kdopak jim tam asi v těch osm ráno chodí ... ? Zřejmě zástupy nedočkavých tůristů, kteří nocovali na prahu muzea aby nezměškali ani vteřinu prohlídky .....
Jo a k té bombě - náramná taškařice .... Nešel bojler, nešlo topení. Zima. Panika !
Pán mě při předávání auta upozorňoval, že jedna bomba je prázdnější, že ji asi bude třeba vyměnit ... Tak jsem se do toho pustil. Ke šroubení se ale dá dostat velmi obtížně, člověk aby měl prsty i ruku ohybací asi na třikrát. Snažil jsem si pomoci různými pomůckami, abych to zatracené šroubení povolil. Když už jsem začínal propadat pocitu zmaru, prohlédl jsem si pořádně šroubení na bombě a zjistil, že má LEVÝ závit ! Pak už to šlo ráz na ráz a bomba byla po chvilce úspěšně vyměněna :-) Topení ani bojler ani lednice ale nenaskočily ... :-(
Lednici se podařilo probudit restartem. Topení probudil až restart hlavním vypínačem nástavby na elektrobloku .... Ufff. Nezmrzneme ;-)

Jak to vidí Dag:
Ráno jsem doprosmějčil tu louku.
Pak jsme zastavili u další louky se skálama, trávou, fajnovou zrzavou vodou, tak jsem se tam krásně protáhl :-D
Na další zastávce mě nejdřív vyvlekli ven, nedovolili mi smočit se v potůčku, u nějaké budky si taťka zdlouhavě cosi vyprávěl s paní uvnitř, načež mě nasraně odvlekli zase zpátky do auta, zavřeli a někam si odešli sami.
Aspoň jsme po cestě potkali kámošku - prý to byla taky zlaťanda, ale měla chlupy jako labrouš ... Divný ... Ale taky chtěla do vody a ty jějí jí to taky nedovolili. Vidím, že všude je to stejný. Kdybych si náhodou někdy adoptoval jiný páníčky, musel bych nejdřív důkladně vyzjistit jaký je jejich vztah ke koupání .... !
Večerní bydlení celkem slušný - na kraji lesa, čerstvý vzduch, klid .... :-)