Výlet s Jindřiškou  a Pepou do Železných hor J

Byl to letos náš první větší výletík s tančíkem. Rozhodli jsme se přibrat ještě naše kamarády – Jindřišku a Pepíka, protože ještě náš obytňák neviděli.

Volba padla na Železné hory, protože tuhle lokalitu ještě moc prozkoumanou nemáme… Plán byl takový, že dojedeme na místo, kde zaparkujeme u rybníka, dáme grilovačku a ráno vyrazíme na zříceninu a na okružní cestu po okolí. V neděli menší výletík a přesun dom.

Ale jelikož bychom to nebyli my, kdyby se něco nepo*ralo, takže se to samozřejmě potento :D

Začali jsme jako tradičně nákupem proviantu v Globusu a vyrazili. Na místo k rybníku jsme dojeli vcelku v pohodě, vedla tam krásná asfaltka a objevili jsme i krásnou plážičku… Plážička ovšem byla za mírným svahem. Ondra svah vyhodnotil jako „v pohodě“ a šupho dolu. Ono parkovat nad ní by nebylo tak cool J Jenže! Ono tak trochu pršelo, takže svah byl mokrý. Tančík zapadl do bahna a to ještě tak debilně, že byl čumákem dolů. Tak. A nastala asi hodinová snaha auto vyprostit, protože to samozřejmě nešlo ani tam, ani zpátky! Od rozhoupání, po zasypání kol kameny, přes vyprošťovací koberečky jsme propadali panice a dokonce jsme chtěli dát autí na hever a podložit kola! Jo-to by v tom bahně určitě klaplo…! Naštěstí jel zrovna na toto místo místní kápo rybářů se svým jeepem. Okamžitě jsme ho přepadli, jestli by nás nevytáhl. Vytáhl J Udělalo to héén héén a tančík byl venku! Ještě jsme se mezi děkovnýma ovacemi zeptali, jestli tu můžem kempovat. Pán nám se škodolibým úsměvem řekl, že ano J

Večer pak pokračoval v duchu grilování. Jindřiška doma připravila masíčko a zeleninku a my vytáhli našeho Ártů Mí Tů a asi do půlnoci si debužírovali, popíjeli a tlachali, až sme postupně odpadali a usnuli…

 Ráno jsme rybářův škodolibý úsměv záhy pochopili! Cca v 7.00 se za ohromného hluku na místo sesypalo asi 20 rybářských rodin, rozložili své stolky, slunečníky a velká těla všude kolem! Takže jsme měli po spaní, jelikož přímo před námi nějaká čtyřskříňová žena v růžové zastěře vařila kávu a všem jí nabízela… Tak jsme se sebrali a jeli pryč J Popojeli jsme malinkej kousek na parkoviště pod hradem Lichnice. Tam jsme řádně posnídali a vyrazili na Lichnici. Je to už zřícenina, ale krásná, se zachovalým sklepením. Je z ní vidět široko daleko po kraji J

Po prohlídce jsme se přesunuli ještě k vyhlídce zvané Dívčí skála, ke které se váže několik moc pěkných legend (více Info na fotkách)

Potom občerstvení zmrzlinami a hurá se ponořit do lesů J Kolem hradu Lichnice vede nádherná rokle, zařazená v CHKO, kde se dá vidět mnoho zajímavého! My potkali třeba Medvědí česnek a taky mloka! Cesta nebyla nijak dlouhá, ani náročná. Příroda opravdu skvostná, divoká. Pejskům se strašně líbila – hlavně Dagovi, protože naše chlupatá ryba se pořád válela v potoce, kolem kterého se stezka táhne. Tůru jsme zakončili odpočinkem pod několikaset let starou lípou, kde kluci lovili poklad a my holky jsme se slunily J

Ještě nám zbyl nějaký čas a tak jsme se ho rozhodli strávit v muzeu vápenictví v Třemošnici. Je u toho zachovalá stará vápenka. Muzeum je ve dvou patrech se zajímavou expozicí.

Po včerejším fiasku s parkováním jsme se rozhodli bezpečně zakotvit v kempu. V okolí byl jediný, u rybníka. Jelikož teprve začala sezóna, byl prázdný J Vybrali jsme si místo přímo u mola u rybníka. Podmáčené místo u mola……..  Ano, samozřejmě jsme zase zapadli!!! Na mokré trávě se kola tančíku zavrtávala do bláta a my zase začali propadat panice. Naštěstí nás z povzdálí pozorovali místní rybáři, které zřejmě rušil kvílící tančík a tak nás vytlačili :D

Přeparkovali jsme na poněkud sušší místo a opět vykulili náš grilík a papali a bumbali a kecali, až jsme usnuli J

Ondra na začátek dalšího dne naplánoval příjemnou procházku lesem, samozřejmě za pokladem. Vyklubalo se z toho, ostatně jako téměř vždy když se jde za pokladem, nesnesitelné prodírání se křovinami, brodění se mokřadem a zapadání do bahna. Muži a spi se hrdinně vrhli do probádání džungle, ženy se zdržely zbytečného pohybu v tomto terénu, nicméně se nezdržely hlasitých komentářů na adresu organizátora procházky.

Po ukončení vycházkového okruhu jsme se všichni odbahnili a napojili. Ze psů jsme vyklepávali klíšťata. Z Dagína asi dvacet, pak asi dvacet a před nastoupením do auta asi dvacet. Po cestě jsme zastavili a vysypali z něj dalších deset. Pak ještě jednou ... Pokud se vám vyprávění líbí a chtěli byste zažít něco podobného, tak poklad se jmenuje GC2D5RQ Střelnice :-D

Následně, po mírném nátlaku, padla volba na prohlídku a muzea perníku, které bylo přímo v Perníkové chaloupce! Bylo to místo kousek za Pardubicemi, v lese. Chaloupka opravdu moc hezká! Byla to vlastně vila pro rekreaci milostpánů, potom diagnostický ústav, potom domov důchodců a nakonec muzeum. Zaplatili jsme za prohlídku a ponořili se do útrob chaloupky! Paní průvodčí byla roztomilá babička a jelikož jsou zde zvyklí na děti, mluvila na naši čtyřčlenou skupinu dospělých jako na prcky J Což bylo velmi vtipné! Expozice byla o výrobě perníku v okolí, o historii, o perníkářích… po té nás paní zavedla do temného lesa, to byla chodba, kde byla výstava pohádkových postav, včetně vlka, Sněhurky, sedmi trpaslíků atd. Pak, na konci, byli dveře do té oné bájné chaloupky! Museli jsme zaklepat a poprosit Ježibabu, aby nás vpustila dovnitř. A byla tam! Fakt Ježibaba. Ukázala nám pec a taky formy a těsto a vlastní výrobu perníků. Nakonec jsme ještě nakoupili nějaké –jak jinak- perníkové suvenýry a přesunuli se pryč.

Výlet jsme zakončili v příjemné hospůdce U Nouzů v Hradišti na Písku, kde jsme se dobře zdlábli a pak už jsme vyrazili směr Praha a postýlka J

 Fotky z cest: Hrad Lichnice a Lovětínská rokle, Berlova vápenka Třemošnice a Perníková chaloupka